Praha - Václavské náměstí - Muzeum
Kamera je umístěna na hotelu Jalta v Praze a míří na horní část Václavského náměstí. Dominantou je Muzeum a pomník svatého Václava:
Václavské náměstí (hovorově zvané také Václavák nebo původním označením Koňský trh) je pražské kulturní a obchodní centrum. Je to 682 m dlouhý a 60 m široký bulvár na Novém Městě, který vede od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí. Je to tradiční místo pro demonstrace, oslavy a jiná masová setkání.
Václavské náměstí. Author Jorge Valenzuela A.
Tržiště
Václavské náměstí bylo vytyčeno jako součást projektu Nového města pražského, založeného dekretem císaře karla IV. z roku 1348. Bylo městu určeno jako jedno ze dvou hlavních tržišť, původně se nazývalo Koňský trh, zatímco na Karlově náměstí byl Dobytčí trh, na Senovážném náměstí Senný a obilný trh a na dnešním Jungmannově náměstí Kurný trh. Od roku 1650 křižovatku ulic Vodičkovy a Jindřišské zdobila kamenná kašna s pískovcovou sochou sv. Václava od Jana Jiřího Bendla z roku 1678.
Název Václavské náměstí (nejprve v podobě Svatováclavské náměstí) byl zaveden roku 1848, na návrh prezentovaný veřejnosti v tomto bouřlivém roce Karlem Havlíčkem Borovským. Dříve v témže roce se na Koňském trhu konaly tři slavnostní mše, z nichž poslední vyústila ve svatodušní bouře. Raně barokní jezdecký pomník sv. Václava tehdy stával uprostřed, ale bránil dopravě, takže byl přesunut výše ke Koňské bráně. Původní kamenná socha od Jana Jiřího Bendla byla v roce 1879 přemístěna do Štulcových sadů na Vyšehradě, tam po roce 1912 nahrazena kopií a originál umístěn do stálé expozice Lapidária Národního muzea na Výstavišti v Praze - Holešovicích.
Alternativní označení
V hovorové češtině se s označením Koňský trh můžeme setkat i v současnosti, byť spíše v humorném tónu. Nikdo ze současné populace tento název totiž v oficiální podobě již zažít nemohl.
Pražská mládež (tzv. potápky a páskové) ve 40.–60. letech 20. století používala označení Trafouš, Trafo, Traf či Trafalgar, což byla odvozenina od londýnského Trafalgar Square, které v Londýně plnilo podobnou centrální shromažďovací funkci, jako Václavské náměstí v Praze. Revoltující mládež tímto označením v období politických diktatur zároveň dávala najevo svůj příklon k britské, potažmo americké kultuře, a vymezovala se tak vůči nacistické protektorátní správě a posléze vůči komunistické moci.
Dalším rozšířeným pojmem je od 60. let 20. století místo srazu Pod vocasem, jímž se míní ocas koně z Myslbekova pomníku sv. Václava. Podle historika Dušana Třeštíka je to shromaždiště pro novodobé české dějiny mýticky významné, neuralgický bod celé země.
Název Václavák (jazyková odvozenina od Václavské náměstí) je dlouhodobě nejrozšířenější hovorové označení, používané všemi vrstvami pražské společnosti.
Náměstí
Václavské náměstí má tvar velmi dlouhého obdélníku, delší strana má délku 682 m. Celé náměstí se mírně svažuje směrem k Můstku, který tvoří hranici Starého Města. Na horním konci náměstí tvoří dominantu velká budova Národního muzea a jezdecká socha svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka z roku 1912.
Socha svatého Václava
Myslbekova jezdecká socha sv. Václava byla umístěna před budovu Národního muzea v roce 1913. Sv. Václav je ve společnosti dalších českých svatých patronů: sv. Ludmily, sv. Anežky České, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha.
Podstavec sochy vytvořil architekt Alois Dryák. Na podstavci je napsáno: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“
Historie
V roce 1348 založil král Karel IV. Nové Město pražské. Plán města obsahuje celou řadu otevřených prostranství určených pro trhy. Jedním z nich byl i Koňský trh. Na jihovýchodním (horním) konci náměstí končilo u novoměstských hradeb.
Zde stávala Koňská brána, zbořená spolu s pražskými hradbami roku 1875. Na jejím místě vyrostla v letech 1885 až 1890 podle projektu Josefa Schulze budova Národního muzea. V původní podobě protékal prostředkem současného Václavského náměstí Vinohradský potok, který ústil do rybníka na Můstku, a který byl později v rámci terénních úprav sveden do kanalizační sítě.
10. dubna 1895 bylo uvedeno do provozu osvětlení elektrickým proudem.
Dlažby se náměstí dočkalo až v druhé polovině 19. století. Karolína Světlá v Černém Petříčkovi popisuje „Václavák“ tehdejších 30. let jako nevydlážděné prostranství, „kde se prodávalo všechno možné“.
28. října 1918 v 11 hodin dopoledne přečetli Alois Jirásek a katolický kněz Dr. Isidor Zahradník, pozdější ministr železnic, před sochou sv. Václava proklamaci o vyhlášení nezávislého demokratického Československa před demonstranty s portréty T. G. Masaryka a českými (červenobílými) a také americkými vlajkami.
Až do roku 1927 existovalo bez středního pásu; v této době jezdily tramvaje po okrajových stranách náměstí. Po přestavbě právě v tomto roce vznikla jak nová parkovací místa pro osobní automobily tak i onen střední pás. V časech první československé republiky se Václavské náměstí také stalo prvním místem v zemi, kde byla nainstalovaná světelná signalizace a také konečnou stanicí trolejbusů.
Během okupace za 2. světové války používali nacisté Václavské náměstí k pořádání masových demonstrací, přičemž umně využívali zejména školní mládež. Během Pražského povstání v roce 1945 bylo v blízkosti Národního muzea několik budov zničeno. Na jejich místě vyrostlo několik obchodních domů. Manifestace se ale ještě konaly i po válce, například na Den znárodnění v říjnu 1945, který měl programově nahradit vzpomínku na výročí vzniku republiky.
Při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 kulomety umístěné na sovětských tancích z Václavského náměstí nesmyslně ostřelovaly budovu Národního muzea v mylném domnění, že se jedná o budovu Československého rozhlasu. Z muzea potom, jako dar za nechtěné „osvobození“ odvezli „domů“ korunovační kočár českých králů, do té doby od nepaměti stojící vlevo od hlavního vchodu pod hlavním schodištěm muzea.
16. ledna 1969 se před Národním muzeem upálil student filozofické fakulty Jan Palach na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po roce 1989 byl před Národní muzeum umístěn i pomník Jana Palacha.
28. března 1969 porazil na mistrovství světa v hokeji tým Československa hokejisty Sovětského svazu. Po tomto vítězství, které bylo většinou veřejnosti chápáno jako malá odplata za právě probíhající okupaci, se na Václavském náměstí shromáždilo několik desítek tisíc nadšených fanoušků, kteří náměstí zcela zaplnili. Skupina provokatérů pak zaútočila na kancelář sovětské letecké společnosti Aeroflot. Tento incident se stal pro komunistickou moc záminkou pro další utužení komunistického režimu, které vyvrcholilo obdobím zvaným jako normalizace.
K 13. prosinci roku 1980 byl ukončen tramvajový provoz v podélném směru. Náměstí se tak velmi změnilo – místo tramvají je nyní středový pás zaplněn květinami a keři a hlavně charakteristickými šestibokými betonovými květináči. Tato úprava, která byla dokončena oficiálně 30. dubna 1982, je často kritizována termínem Štrougalovy „sady“ nebo Štrougalovy stromečky. Původně se jednalo o soustavu květináčů s jehličnany, postavenými hustě vedle sebe kolem pomníku sv. Václava, aby po srpnu 1968 demonstranti nemohli nahoru, zejména tam umisťovat portréty Masaryka a Dubčeka, později i Jana Palacha a Zajíce. Tyto „sady“ byly obehnány řetězem s plastickými motivy lipových lístků, jež měly vzhůru otočené ostré hroty, aby se na řetěz nedalo sednout. Výzdoba definitivně zanikla po hokejových zápasech na „švédském“ mistrovství světa v roce 1969.
V 80. letech minulého století se Václavské náměstí stalo svědkem mnohých vystoupení proti komunistickému režimu. Masové nepokoje se konaly téměř pravidelně v lednu při výročí smrti Jana Palacha, v srpnu k výročí sovětské okupace z roku 1968 a v říjnu u příležitosti vyhlášení samostatnosti Československa, které byly brutálně rozháněny zejména vodními děly. Vyvrcholením těchto protestů byl listopad 1989, při kterém se na Václavském náměstí opakovaně konaly demonstrace více než 100 000 lidí.
V 90. letech se na náměstí odehrávaly různá politická shromáždění i demonstrace extremistů. Jedním z těch významných bylo například v krizi po tzv. „Sarajevském atentátu“ setkání příznivců Václava Klause a také mohutná demonstrace na podporu akce aktérů sametové revoluce nazvané "Děkujeme odejděte".
Po zrušení tramvajové dopravy se již běžný život města na Václavské náměstí nesoustředí, je spíše zónou turistů a cizinců. Nacházejí se zde hotely, kanceláře zahraničních i domácích společností, drahé obchody, směnárny, obchody se suvenýry a rychlé občerstvení, noční podniky, prostituce a prodej drog.