Třebíč - Karlovo náměstí

Třebíč - Wikipedie:

Třebíč ( Třebíč [ˈtr̝̊ɛbiːtʃ] IPA, rod ženský, ale původně mužský, německy Trebitsch, v němčině užíváno od roku 1850 do 1924, později mezi lety 1940 a 1945) je město s rozšířenou působností, nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní části kraje Vysočina, a je po Jihlavě jeho druhým největším městem. Leží na řece Jihlavě 30 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 56 km západně od zemského hlavního města Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. (u Palečkova mlýna při řece Jihlavě) a 503 m n. m. (Strážná hora s Kaplí Povýšení sv. Kříže).

Letecký pohled na centrum Třebíče od severozápadu. Autor: Marius Svoboda.

Třebíč měla roku 2011 přes 37 tisíc obyvatel. Počátky města souvisí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, na jehož místě se dnes nachází zámek. První písemná zmínka o městě, kterou je listina opata Martina, pak pochází z roku 1277. Městská práva obdrželo město od markraběte Karla roku 1335, díky tomu získalo i právo opevnit se hradbami a příkopy. V dobách svého největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším střediskem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě. Počet obyvatel začal vzrůstat až po druhé světové válce spolu s výstavbou rodinných domů a následně velkých panelových sídlišť, z velké části coby domovů pro zaměstnance nově budované elektrárny v Dukovanech. Dnes je Třebíč důležitým centrem západní Moravy a okresu Třebíč.

Rozloha Třebíče činí 56 km2 a město je od roku 1995 členěno do 17 částí, z nichž se 10 nachází přímo v městské zástavbě a zbylých 7 v blízkém okolí. Ve městě jsou významné památky, Třebíčská židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Karlovo náměstí v centru města je jedním z největších náměstí v České republice. V roce 2008 bylo zveřejněno usnesení rady města, že město Třebíč hodlá usilovat o dosažení titulu statutárního města.

Dějiny

V místech, kde byla Třebíč založena, neexistovalo žádné starší osídlení. Jediné nálezy byly doloženy na Karlově náměstí a v části Stařečky. V těchto místech byly nalezeny pozůstatky základů domů, které by mohly být starší než stavby samotného města a podle Fišera by mohly být i starší než třebíčský klášter. Podle kroniky Eliáše Střelky Náchodského se na místě kláštera mohl nacházet hrad Dřevín, či Dřevíč, tato možnost však byla v novějších výzkumech dr. Fišera již téměř vyvrácena. Více pravděpodobné je, že se zde nacházel opevněný dvorec, který mohl patřit jistému Třebkovi. Jeho jméno by mohlo být spojeno s místním názvem Třebečský les. Tento opevněný dvorec by se mohl nacházet na pahorku v centru města jménem Horka.

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101, kdy na území pod Strážnou horou a při řece Jihlavě moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat.

Po roce 1492 město mnohokrát vyhořelo a bylo tak několikrát přebudováno a až na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. Třebíč se stala majetkem Pernštejnů a v roce 1525 byl násilně zrušen i klášter. Později, v roce 1527, se město stalo majetkem Osovských z Doubravice, tento rod se zasloužil o rozvoj města. Po získání práva pečetního v roce 1582 se město stalo majetkem Valdštejnů. V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství, tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 1765 až 1769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem.

V letech 1821 a 1822 město poničily velké požáry. První byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny. Shořelo mnoho domů v Židech, v Týně a na Jejkově. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž. Škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala v Třebíči napadat obyvatelstvo cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí. Po roce 1850 byla ve městě postupně založena spořitelna (1863), Národní dům a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k železnici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zal. roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes již neexistuje).

Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužské závody Budischowski společností Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie, známé cihlové dvojdomky, a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina. Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byl starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zažilo město velký rozmach. Ten také uvítal 13. června 1928 na oficiální návštěvě města pana prezidenta T. G. Masaryka, jenž si prohlédl i románsko-gotickou baziliku sv. Prokopa, na jejíž opravu věnoval osobní dar (15 000,-Kč). V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem, na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky. Za druhé světové války byl rozvoj města zpomalen, jednou z příčin mělo být vyhnání židů z Třebíče a jejich transporty do koncentračních táborů. V Třebíči také sídlila německá posádka. Po druhé sv. válce v Třebíči rostla síla komunistů, mohlo tomu být i kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým tehdejším politikům nebo armádním činitelům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 byly zestátněny velké třebíčské společnosti a město bylo rozvíjeno podle centrálních plánů. V 70. letech se začaly budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem byla stavba a provoz jaderné elektrárny Dukovany. Na přelomu 80. a 90. let bylo také, kvůli zrychlení hromadné dopravy v rámci Třebíče a okolí, plánováno zavedení trolejbusů v Třebíči, které nikdy nebylo realizováno. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006.

Po sametové revoluci Třebíč zažila velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO. Po roce 2000 je v Třebíči podporován regionální rozvoj, byla otevřena průmyslová zóna, jsou zde otevírány nové obchody (byl zde mj. otevřen první supermarket Spar v České republice) a rozvíjí podnikání. Na roky 2009 až 2013 je ve dvou etapách plánována modernizace a elektrifikace železniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a byly zveřejněny i návrhy tras pro výstavbu velkého městského okruhu.

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | registrace | podmínky | mapa stránek | diskuzní fórum